Kožíšek: Kvůli mně má Koukal jen bronz

zdroj:iDNES) – H a r r a c h o v  –  Ještě před dvěma týdny ho téměř nikdo neznal. Teď se s Dušanem Kožíškem chtějí lidé na potkání fotit. Za všechno může bronzová medaile z MS v Oberstdorfu, kterou běžec na lyžích vybojoval s Martinem Koukalem ve sprintu dvojic. „Přichází spousta gratulací, lidi ze mě mají radost,“ říká jednadvacetiletý závodník Dukly Liberec.
 

Už vám stačilo dojít, čeho jste vlastně dosáhl?
Občas mi to proběhne hlavou. Dokážu si uvědomit, jak to asi prožívali diváci v televizi i na místě.

Jel jste do Oberstdorfu už s tím, že poběžíte právě sprinterský závod dvojic?
Počítal jsem s tím. Ale po závodu mě zaskočila zpráva, že kdyby byl Martin Koukal v optimální formě, jel by s ním Lukáš Bauer. To mě docela překvapilo. Kvůli mně má Martin bohužel jen bronzovou medaili…

Překvapil jste sám sebe, že jste dokázal porážet mnohem známější běžce?
Už při Světovém poháru v Novém Městě jsem věděl, že dokážu porazit borce jako je Zorzi, a tak jsem zaskočený nebyl. Sprint dvojic je velice speciální, prostě se všechno sešlo najednou. Měli jsme i dobrý los, to nám taky pomohlo.

Kdy jste si během závodu řekl: Běžíme o medaili?
Když Martin přiběhl na třetím místě a já vyrazil do svého posledního kola. To už jsem věděl, že by se musela stát nějaká nepříjemná věc, abychom medaili neměli.

Jak se vám závodí s mistrem světa Koukalem. To je asi dost svérázná osobnost, ne?
Je to člověk, který to má zmáknuté po různých stránkách. Od něj se můžu jedině něco přiučit. I když má i svoje záporné stránky, třeba nerad vstává a těžko ho někdo dostává kolem sedmé nebo osmé ráno z postele.

Co vlastně děláte, když v závodě dvojic předáte štafetu kolegovi?
Nejdřív se vydýchávám a snažím se vrátit k servismanovi. Ten mi pomáhá sundat lyže, hned je dává na stůl a připravuje na další kolo. Já mezitím poklusáváma snažím se odplavit z nohou kyselinu mléčnou. Občas přitom sleduju na obrazovce, jak běží ten druhý.

Začínal jste jako sdruženář. Proč jste před dvěma lety od severské kombinace zběhl?
Skákal jsem málo a do běžecké částí jsem vždycky nabral obrovskou ztrátu. Pud sebezáchovy byl čím dál tím silnější. Při přechodu na větší můstek jsem cítil velký strach a obavy. Pak jsem se nominoval na mistrovství světa juniorů jako běžec sprinter a už mi to zůstalo.

Chcete se i do budoucna věnovat hlavně sprintu?
Sprinty jsou zřejmě moje doména, ale chtěl bych závodit i na delších tratích, třeba na patnáctce, a pomoct klukům ve štafetě.

Nebylo vám líto, že jste na mistrovství světa štafetu neběžel?
Taková varianta byla, ale bohužel jsem při rozhodujícím nominačním závodě prohrál s Petrem Michlem a trenér se rozhodl pro něj.

Nepřišel bronzový úspěch příliš brzy? Neztratíte teď motivaci?
Brzy to je, ale může mi to spíš pomoct, co se týče vybavení od firem. Budu mít lepší výběr lyží a finanční zabezpečení pro sportovní přípravu. A pořád je o co bojovat. Jsou ještě dvě další medaile z mistrovství světa, které se dají získat. A úspěch na olympiádě by byl ještě daleko cennější.

Chcete v Turíně ve sprintu dvojic zase zaútočit na nejvyšší mety?
No nevím. Olympijský závod se běží klasicky a těžko říct, jak to zvládnu. Příští rok se těším taky do Nového Města na sprint. Bude to hned po Silvestru, takže nevím, jestli si budu moct aspoň připít. Ale bude tam zase obrovská divácká kulisa.
Všichni mě tam znají a fandí už jen proto, že jsem Čech. Doma je doma.

Letos jste se tam dostal do čtvrtfinále sprintu, ale před cílem jste skončil v kotrmelcích. Jak na to vzpomínáte?
Byla to moje nezkušenost. Rakušan Wurm mi nedal prostor, abychom si to mohli rozdat v cílové rovince, jak to má být. Cpal se do mého koridoru a vytlačil mě až na plůtky. Byl jsem měkkej a nechal jsem se. Sprint je o zkušenostech, a tohle je další zkušenost, z které si vezmu ponaučení. Příště se to už nestane.

Při šampionátu i po něm jste si stěžoval na nachlazení. Jak vážné to bylo?
Mám citlivé průdušky a sprint je natolik náročný, že dochází k obrovské cirkulaci vzduchu v plicích. Po každém závodu mám proto kašel. Teď jich bylo hodně za sebou a nestihl jsem se mezitím vyléčit. Proto jsem teď ani neletěl na Světový pohár do Lahti, ale radši se doma léčil.

Co vás ještě čeká ve zbytku sezony?
Mistrovství republiky ve štafetách a pak Světový pohár ve sprintu v Göteborgu. Je to volnou technikou, mohl by se povést úspěch.

Za čtyři roky je mistrovství světa v Liberci. Co vy na to?
Myslím na to, ale uvidíme, jestli budu mít optimální formu. Taky může nastat útlum.

Proběhl jste se už po tratích ve Vesci?
Bohužel jsem ještě neměl tu čest. Nebyl čas. Snad někdy příště.

Jezdíte také na sjezdových lyžích? Doma v Harrachově k tomu podmínky máte.
Na sjezdovkách nebo snowboardu leda až na jaře. Loni už jsem ale dal radši přednost jarním výletům na běžkách. Člověk se pokochá přírodou, na což není při tréninku a závodech čas.

Mimochodem, jak pokračuje vaše studium na Technické univerzitě v Liberci?
No tak o tom bych radši nemluvil… Studuju první ročník sportovního managementu, ale byl jsem tam zatím jen dva dny.

Není čas?
Je to složité, furt jsem někde na cestách. Na úrovni denního studia se běh s navštěvováním školy asi skloubit nedá. Ještě tak kdyby byla v Harrachově, kde bydlím a trénuju.

Jak vlastně snášíte kočovný život běžců na lyžích? Trénujete třeba na severu Evropy, v zimě a daleko od civilizace…
Ve Skandinávii jsem byl letos poprvé a trochu mě to překvapilo. Rozednívá se okolo deváté, slunce ani pořádně nevyjde a ve tři hodiny už je zase tma. To byl dost nezvyk. Ale aspoň jsem tam spatřil polární záři.