Tak mám za sebou svoji první 50-ku. Mým cílem na Holmenkollenu bylo dojet závod až do konce. To se mi nastětí podařilo.
Závod se jel intervalově na třech 17km-ových okruzích.Na trať jsem vyrazil s námořnickou rozvahou.Ve druhém kole mě dojel kanaďan Grey (startoval minutu za mnou), neváhal jsem a své tempo jsem malinko přirychlil, abych mohl jet společně s ním. Postupem času se společné tempo začlo blížit k tomu mému, tak jsem využil situace kdy nás začla předjíždět skupinka dalších závodníků a kanaďana jsem opustil a vyrazil s nimi.držel jsem se docela statečně až do chvíle kdy mě ke konci druhého kola začali brát křeče. Nezbylo mi nic jiného než skupinku pustit a jet si svoje volnější tempo. V půlce kola třetího jsem dojel asi o pět minut číňana, který sotva lezl a chytil se mě a jel se mnou. Při občerstvování mi kousek ujel a pak na mě sedla párkrát krize, že jsem do prudších kopců sotva šel. Tak nějak jsem se pomalu sunul do cíle za bezvadného fandění diváků. V tom samém kopci kde mě křeče vzaly poprvé, se ozvaly znovu, ale tentokrát v jiné míře(Co krok to křeč),říkal jsem si, že to dojet prostě musim.Po chvíli jsem zkusil jet soupaž, ale i při ní mě křeče do nohou nemilosrdně trápily.Nakonec jsem se do cíle už nějak dobelhal. Kanaďana i číňana jsem nakonec porazil.